Ovladatelnost psa na vodítku
Pes jde na prověšeném vodítku u levé nohy psovoda tak, že jeho pravé rameno je stále na úrovni psovodových nohou. Pes se automaticky přizpůsobuje tempu pohybu (normální chůze, pomalá chůze, poklus). Psovod může v klidu i za pochodu provádět obraty vlevo v bok, vpravo v bok a čelem vzad. Při zastavení si pes automaticky sedá k noze, po každém obratu v klidu rovněž.
Nejprve je nutné, aby se psovod sám naučil správně reagovat na pokyny. Při "Vlevo v bok" se psovod na místě otočí o 90° proti směru pohybu hodinových ručiček (za levou rukou), při "Vpravo v bok" se otočí o 90° po směru pohybu hodinových ručiček (za pravou rukou). Při pokynu "Čelem vzad" se psovod otočí o 180° proti směru pohybu hodinových ručiček (tj. za levou rukou). Při pohybu se psovod na povely otáčí na místě, nedělá obloučky. Je dobré, pokud si psovod sám na klidném místě vyzkouší velet a dělat obraty, aby se mu zautomatizovaly a on se při výcviku mohl plně věnovat psovi.
Psovod stojí v základním postoji se psem u nohy. Složené vodítko drží v pravé ruce, levou rukou jej přidržuje. Při pokynu od instruktora "Pochodem vchod" dává psovod povel "K noze" (i s posunkem), vykročí dopředu a lehce zatáhne vodítkem dopředu-nahoru. Pokud pes nechápe, může mu psovod nabídnout pamlsek (ve výši psovy tlamy, ať po něm neskáče), kterým ho po několika krocích odmění. Psovod pokračuje volným tempem rovně vpřed, zároveň koriguje vzdálenost psa od nohy mírným tahem; pes by neměl jít od nohy dále než 20 cm. Psovod psa při chůzi často chválí a odměňuje pamlskem. Pokud se pes předbíhá, škubne psovod vodítkem vzad; pokud se ani po delším nácviku pes nepřestane předbíhat, zrychlí psovod pro příští nácvik tempo chůze při ovladatelnosti - malý pes by měl v ideálním případě vedle psovoda klusat. Pokud pes zaostává za psovodem, pomůže mu psovod pamlskem nebo nacvičuje ovladatelnost za pomalejšího tempa (zejména platí u malých psů). Takto postupuje i při změně rychlosti chůze - poklus a pomalá chůze. Při každé korekci dává psovod znovu povel "K noze" i s posunkem. Jestliže se pes začichá na zemi, psovod škubne vodítkem nahoru-dopředu. Pokud psa zaujme něco jiného (např. jiný pes), psovod opět škubne vodítkem směrem k noze. Při pokynu od instruktora "Zastavit stát" dá psovod nejprve povel i s posunkem, aby psa upozornil na změnu, a teprve poté se sám zastaví. Nenechá psa předběhnout a, třeba s pomocným povelem "Sedni", si jej posadí k noze, jako při základním postoji. Po zastavení jej psovod odmění pamlskem. Později psovod začíná dělat oblouky vlevo i vpravo, jejich poloměry postupně zmenšuje.
Při obratech na místě začíná psovod v základním postoji. Na pokyn instruktora psovod dá povel "K noze" a posunek a sám provede obrat; zároveň pomáhá psovi.. Při "Vpravo v bok" psovod pomůže psovi tím, že jej potáhne za vodítko doprava tak, aby nakonec pes opět seděl u jeho nohy jako v základním postoji. Při "Vlevo v bok" a "Čelem vzad" položí psovod levou ruku psovi do oblasti slabiny a jemně (pes je v těchto místech velmi citlivý a pokud mu způsobíme bolest, bude příště cvik provádět neochotně a se strachem!) jej otáčí spolu se sebou o 90° nebo 180°. Dbá na to, aby nakonec byl v základním postoji se psem sedícím u levé nohy; může mu pomoci povelem "Sedni". Při obratech za pochodu psovod musí nejprve psa upozornit na změnu směru povelem "K noze". Pomáhá stejně, jako je uvedeno výše, jenom je potřeba, aby se psovod rychle zorientoval. Při obratech za pochodu se psovod nezastavuje a pes nepřisedá k noze, celou dobu setrvávají ve stejném tempu.
Při ovladatelnosti na vodítku psovod psa netrestá, vždy jen upravuje. Pro pozdější nácvik na ovladatelnost bez vodítka je dobré naučit psa, že v pravé ruce kromě vodítka drží psovod také pamlsek nebo hračku, na které se pes fixuje zrakem. Psovod psa průběžně za pochodu odměňuje a chválí. Při obratech, ať už na místě nebo za pochodu, si dáváme zvláštní pozor na to, abychom se otáčeli "na patě" a neobcházeli psa. Je vhodné, abychom při ovladatelnosti změnili svůj přirozený způsob chůze na "pochodování" - pes je pak obvykle pozornější. Časem při zastavování a obratech na místě vypouštíme pomocný povel "Sedni" a používáme už pouze "K noze".
Výcvik psa 1
Správná výchova psa je základním předpokladem pro úspěšný výcvik. Je jednodušší vychovávat štěně, ale pokud máme dospělého psa, není to ještě žádná tragédie. Při výchově i výcviku jsou nesmírně důležité trpělivost a důslednost, s těmi dosáhneme u psa čehokoliv. Pokud se rozhodneme, že např. pes nebude smět do ložnice, tak ho tam prostě nepustíme. Pokud ho tam jednou pustíme, nemůžeme se divit, že tam příště půjde sám. Trpělivost je důležitá proto, že každému psovi trvá jinak dlouho, než se naučí určitá pravidla. Některému psovi stačí čtyři opakování, některý potřebuje dvacet.
Psovod si musí dávat dobrý pozor, aby se nenechal ovládnout emocemi; pokud má špatnou náladu, tak raději nebude cvičit vůbec. Při výchově i výcviku je důležitá pochvala, přitom málokterý začínající psovod umí psa pochválit. Nestačí jenom bezbarvým hlasem říct "Hodný…", zejména ze začátku a při složitějších cvicích musí radost vyzařovat ze psovoda celého, musíme přímo jásat "Ták je hodný Art, ták je hodný Artíček, ty jsi šikovný pejsek!". Psa přitom hladíme, škrábeme nebo lehce poplácáváme; stále jej však držíme v požadované poloze. Zároveň s pochvalou psovi dáme pamlsek - kousek piškotu, kostičku sýra, výjimečně třeba kousek párku (pozor, uzenina určitě není pro psa vhodná ve větších dávkách) nebo kousek syrového nebo vařeného masa, také granule, ale ty většinou nejsou moc oblíbené. Běžně se používají piškoty, "oblíbenější" pamlsky si psovod většinou nechává na složitější cviky jako lepší odměnu. Pamlsky by měly být malé, nemají psa zasytit, jenom povzbudit jeho chuťové buňky; když u německého ovčáka použijeme celý piškot, malému knírači jej klidně nalámeme na čtvrtiny.
S trestem šetříme, nikdy netrestáme psa např. po návratu z práce za to, že když jsme nebyli doma, roztrhal koberec; v takovém případě pes nepochopí, za co je trestán, ale ztratí ke psovodovi důvěru. Pokud chceme psa potrestat (a někdy to je nutné), můžeme tak učinit pouze pokud jej přistihneme při činu. Psa nebijeme, rukou ani vodítkem, velkého psa to stejně nebolí a malému bychom mohli ublížit; pes by se pak začal bát naší ruky i kdybychom jej chtěli pohladit. Většinou stačí zvýšit hlas a použít přísné a káravé intonace; v nejhorším případě můžeme psa uchopit za kůži za krkem a mírně vytahat - takovým způsobem trestá fena štěňata. Pokud není naše postavení vůči psovi jisté a pes se nás pokouší neuposlechnout, nezbývá nám nic jiného, než uchopit psa za kůži za krkem a neúprosně přitisknout k zemi - je to bezbolestný a ve smečce přirozený způsob podřízení si jedince. Pokud toto uděláme a pes na nás vrčí, rozhodně nepovolíme, dokud vrčet nepřestane. Uvědomme si však, že pes nás někdy třeba neposlechne ze strachu, potom žádný trest nepomůže, musíme se uklidnit a promluvit na psa laskavým hlasem; budete překvapeni, že to zabírá.
Výcvik psa 2
Ještě než se vydáme poprvé na cvičák, měli bychom se psem zvládnout několik základních věcí. První je reakce na jméno. Kdykoliv budeme psa krmit nebo provádět činnosti, které mu jsou příjemné, oslovíme jej "Arte!", pokud zareaguje, tím více jej pochválíme. Pokud si nás nevšímá, zatleskáme nebo jeho pozornost přilákáme jinak, a pochválíme. Můžeme jej také naučit, že po oslovení "Arte!" bude následovat pomlsek, takže k nám pes po oslovení bude přibíhat - to by byl základ přivolání.
Další věc je návyk na obojek, vodítko a náhubek. Obojek je nejvhodnější kožený nebo nylonový, určitě hladký a nestahovací; musí být tak velký, aby jej pes nepřetáhl přes hlavu, zároveň se mezi něj a krk musí vejít alespoň tři prsty. Pokud musíme používat stahovací hladký řetízek při výcviku bude zapnutý tak, aby se nestahoval! Vodítko na cvičák je potřeba krátké - tak do 2 m, může být i propínací. Používají se vodítka kožená, dnes už častěji nylonová, a to jak plochá, tak i kulatá. Není vhodný řetěz, protože se psovodovi špatně drží. Náhubky jsou kovové, plastové a kožené; přes uzavřené kožené se psům v létě špatně dýchá, kovové mohou být dost těžké, plastové málo vydrží a rovněž málo větrají. U veškeré výstroje vybíráme takovou velikost, aby odpovídala našemu psovi; v ideálním případě ji na psa v obchodě vyzkoušíme.
Další důležitou věcí je socializace psa, tzn. návyk na ostatní psy, což je ovšem většinou záležitostí až cvičáku. Pokud víme, že náš pes není stoprocentně klidný, pozorně jej celou dobu sledujeme. Pokud se náhodou s někým serve, na nic nečekáme a odtrhneme jej. POZOR! Mezi peroucí se psy nestrkáme ruce, ani když mají náhubky! Popadneme první nohu nebo ocas, nesnažíme se chytat psa za obojek! Pokud máme velkého psa, budeme ohleduplní k těm malým a nenecháme svého ovčáka, aby malého pudlíka zatloukal náhubkem do země. Pro malé psy je často velmi traumatizující, když za nimi neustále chodí velký pes a doráží na ně. Uvědomme si, že malý pes je velmi křehké stvoření, a zejména mladí velcí psi si svou sílu prostě neuvědomují. Stejně tak platí, že nenecháme svého psa, aby neustále obtěžoval přítomné fenečky. Rovněž není vhodné, abychom na cvičáku dávali pamlsky cizím psům, aniž bychom se předtím dovolili jejich majitele.
Problémy dělají reakce psa na neznámé věci: jízda autobusem, projíždějící vlak, výstřel, prásknutí dveří. Když se s tímto pes setká poprvé, může být vyděšený. Na psovodovi je, aby nedal najevo strach ani tím, že psa vezme do náruče; musí se tvářit, že nic neslyšel, že to je úplně běžné. Pes potom vycítí, že psovod si je v této situaci jistý, a uklidní se. Pokud byla první reakce psa bázlivá, několikrát podobnou situaci cíleně navodíme, třeba práskneme dveřmi, začneme čas od času jezdit autobusem a podobně, a schválně se budeme chovat lhostejně, aby si zvyknul.
Samozřejmostí je správná péče o psa. K tomu patří pravidelné očkování, odčervování, péče o srst, uši a oči, zuby, tlapky; s tím nám poradí veterinář. Platí, že jenom zdravý pes je schopný podávat vrcholové výkony. Zvolíme také vhodný druh krmiva; pokud nemáme čas na vaření vyvážené stravy, používáme krmivo kompletní - pro štěňata, dospělé psy s nízkou nebo vysokou zátěží, staré psy. S tím nám zase poradí obchodě s krmivy, ale rozhodně se vyhneme nejlevnější značce.
Aport
Nejlépe je s aportováním začít co nejdříve. Neříkám, že hned jak se štěně narodí, ale tak kolem 4 měsíce by jsme mohli už pomalu začínat. Já začínám psa učit rovnou na peška nějakýho malyho, aby ho štěně mohlo dobře uchopit. Pejsek musí hned od začátku vědět, že pešek je můj! Mojim prvním cílem při učení aportu je upoutat pozornost na aport(pešek). Štěně peškem začnu dráždit, musí ho mít pořád na očích, je to jako takova hra s peškem šttěněti utikam, dělam kličky no prostě různé blbosti, aby to upoutalo pozornost psa.Když už vidím, že štěně vykazuje dostatečný zájem o aport, dále to neprotahuju. Chytnu psa za obojek, před nos mu dám peška a pak ho odhodím ale jen na kousek tak 2metry ani to ne. Pak štěněti řeknu aport a pustim ho.Teď mohou nastat dvě různé situace. Za 1. štěně k aportu doběhne, ale váhá si ho ma vzít do tlamy. V tomto případě běžím za ním aport vezmu a znovu ho dráždím, tentokrat pešek mohu tahat i po zemi(štěně se ho snaží chytit). Pak štěněti dam peška do tlamy a bežím dál, štěně si myslí, že si dál hrajeme, ja na něj volám aport a on za mnou aniž by si to uvědomoval beží, pak se zastavím štěně rychle posadim(zatlačením na bedra psa) aport mu přidržuju v tlamě(jen chvili !!!) Dam povel pusť ! a seberu štěněti peška, toho okamžite schovávám za zada, nejlépe si ho tam zastrcim do kapsi nebo podobně, abych měl volné ruce.Já šněněti NIKDY nedávám za splnění povelu aport pamlsky !!! Pro psa musí být odměna to, že mu aport znovu hodíte.Za 2.štěně k aportu doběhne a instinktivně ho uchopi do tlamy, jakmile to udělá je to signál pro mě, abych začal couvat a volat na štěně aport, štěně to bere spíše jako hru a proto za mnou běží, nechám ho přiběhnout až ke mě, udělám rychle krok k němu, posadím ho a opět z povelem pusť ! štěněti aport odeberu a peška zase schovam za zada.Tak to by jsme měly oba způsoby co se mohou vyskytnout. Štěně netrápím aportmama dlouho max. tak 15-20 min za den ! V tuto chvíli je pro nás nejdůležitější, aby když pes aport vidí ho chtěl hodit a byla pro něj odměna to, že mu aport hodíme ještě jednou. Když už máme zvládlé to, že nám pes aport nosí můžeme přistoupit k dalšímu kroku a to předsednutí. Já to učím tak, že si psa vezmu na vodítko k noze, aport mam zastrčený za zády a ze základní pozice(vodítko v pravé ruce, pes u levé nohy vycházím) Pejskovi davam povel k noze. Po chvíli dam povel aport a peška mu narvu do tlamy a jakmile to udělám pes dostává povel k noze a třeba změním směr pejsek se soustředí na naše povely a zapomina, že nosí aport(chodte např. do čtverce at psovi davate povely) Pak pes dostane povel sedni, předstoupim před něj(pes sedi a drži aport) a s povelem pusť mu aport odeberu. Tím by měl být aport hotový.Jen zkloubit předsednutí a přinesení a aport lze považovat za dokončený.
7 triků k poslušnosti
1.Řetězec náhod
Pozorujte svého psa na procházce, při hře, a když se pohybuje volně po domě a po zahradě. Pokaždé jakmile náhodně udělá něco, co jste ho vždycky chtěli naučit, zavolejte na něj svůj povel a ihned ho důkladně pochvalte.Jako příklad si uveďme třeba aportování: Pes si hraje s míčem a přibíhá k nám. Jestliže v tomto okamžiku zavoláme " Přines - ták je hodný!" a budeme mít přehnanou radost, pes nám porozumí. Často se takovéhle "náhodné" drezury dostanou k cíli podstatně rychleji a lépe než namáhavě trénované lekce.2.Trik s gesty
Spojíme zvukový povel se stále se opakujícím a stejným držením těla nebo pohybem či mimikou. Pes se tak naučí, že například povel "Ke mně!" je spojen s ukazováčkem namířeným k zemi a s mírným předklonem majitele.Výhodou takto spojených povelů je například to, že pokud pes jednou povel nezaslechne (vzdálenost nebo hlasitý hluk v okolí) nebo má problémy se sluchem, což se u starších psů stává často, dokáže správně reagovat i na povel vydaný jen odpovídajícím gestem. A pak budete vděčni za to, že jste svého psa včas naučili reagovat na optické podněty.
3.Trik s posilováním
Každý úspěch podporuje a rozvíjí ochotu psa a učit. Určitě existuje cvik, který bude pes dělat vždy a všude(například "Sedni!" ne "Dej pac!") Na tom bychom měli stavět v okamžiku, kdy už vůbec nic jiného nejde. Svého psa budeme vždy nadšeně chválit, jako kdyby udělal něco zcela jedinečného a velkolepého.Občas můžeme psovi dát i pamlsek. Pak se bude na příští lekci lépe soustředit a brzy bude ovládat více povelů a spolehlivě, než kdyby se na další lekce vůbec netěšil a neměl do nich chuť.
4.Trik s důsledností
Jakoukoli stopu nedůslednosti svého pána nebo paničky pes využije - okamžitě a zcela bez zábran. Proto bychom nikdy neměli ukončovat lekci dříve, než ji pes splní k naší spokojenosti. V případech nouze můžeme sáhnout po náhradním cvičení - důležité je, aby bylo úspěšné! V takových případech můžeme a musíme i po jemném a přiměřeném násilí: Jestliže pes například tvrdohlavě odmítá naskočit do auta, zvedneme ho do něj. Jestliže pes nechce jít u nohy donutíme ho k tomu vodítkem. Důležité je, aby pes pochopil, že mu jeho tvrdohlavost a odmítání nepomohou. Pes musí pochopit, co od něj očekáváme, a také to, že jeho vzpírání se nemá smyls. Jakmile si pes jednou jedinkrát prosadí svoji vůli, bude se o to pokoušet stále znovu. Jestliže je tím tvrdohlavějším majitel, pes to zkusí jenom jednou a pravděpodobně nikdy více.
5.Trik dokonalosti
Psa bychom nikdy neměli hubovat a trestat za něco, co neudělal - to by nikdy nepochopil. Jestliže na zavolání nepřijde, je jakékoliv hubování zbytečné - dokonce nebezpečné, protože výtky si spojuje s tím, co právě dělá - například se čicháním...Energetické "Ne!" má smysl jedině tehdy, když pes něco aktivně dělá špatně. Opomenutí a zanedbání musí skončit bez hubování - musíme je tedy ignorovat.
6.Trik se zaslouženou chválou
Psa ovšem chválíme jedině tehdy, když předtím splnil, co jsme očekávali. Nikdy ho nechválíme za to, že (v našich očích poslušný) pes něco neudělal. Jestliže například spořádaně poklusává a nenechá se jinak ovlivnit psem na druhé straně ulice, bude ho chvála velmi rozčilovat, protože nezná její důvod. Bohatou chválu a odměnu si zaslouží jedině v případě, že splní povel, který mu vydáme.Chválíme ho za "dobrý" čin, ne za pasivní "nedělání špatného".
7.Trik s malým krůčky
Budeme-li psa trvalým výcvikem přetěžovat, způsobíme, že bude neschopný se něčemu učit. Jednotlivé lekce by nikdy neměly trvat déle než 15min. Cvičit můžeme častěji v kratších intervalech. Od psa navíc nikdy nesmíme požadovat víc, než je tělesně a duševně schopen splnit . Jinak by frustrace obou zúčastněných úplně zkazila radost ze společného cvičení. Než začneme s novou lekcí, ukážeme psovi, jak je skvělý tím, že ho necháme projít jednoduchými cviky (například "Sedni!") a budeme z nich mít ohromnou radost, jestliže je provede správně. V tom se psem velmi podobá člověku: Když se učí rád a s chutí, učí se rychleji!